Víte jakou řeč používají kuřata? Morseovku.

BTS: První dojem

9. dubna 2017 v 19:51 | loan. |  Music
boys, bts, and funny image
Dámy a pánové, posaďte se. It's story time.
Lenička se vrací po třech měsícech zpět, aby se s vámi čtenáři podělila o první dojem BTS.
Jelikož to byli zrovna BTS, kteří mě vtáhli do k-popu, vytvořila jsem si k nim silné pouto. Přiznávám, že jsem na těchto sedmi korejských mužů naprosto závislá a nejspíš to nebude nikdy jinak.
Nejdřív začnu tím, jak jsem se k BTS vlastně poprvé dostala.

V dobách, kdy jsem byla ještě na základce a mezi spřátelené blogy patřili i blogy, které se zaměřovali na korejskou hudbu, jsem poprvé na tyhle šílence narazila u beepinky. Byli to stále rookies, éra boy in luv. Jelikož jsem byla tehdy tak trochu 'hejtr' popu, i přesto jsem si to pustila. Popravdě mě to ani trochu nebralo. Ale holky, které jsem měla ve spřátelených, se v té době docela často zmiňovaly o k-popu. A mě zajímalo, co je na nich tak zajímavého, co to je, že se rozhodly poslouchat k-pop? Samozřejmě tohle nebyla má první tak zvaná interakce s k-popem. Úplně první byli BIGBANG, ale o těch až jindy.
To bylo v roce 2014, pustila jsem si Boy in luv. Nelíbilo se mi, odešla jsem. Jelikož jsem se na videoklip tenkrát nedívala, tak to nemohu počítat ani jako první setkání s BTS. Všechny k-pop umělce jsem házela do jednoho pytle, protože jsem to odsuzovala na základě toho, že "rock je nejlepší a jedinej žánr". Pak přišel další střet a tentokrát to byla píseň RUN, na kterou jsem narazila u Reity. Opět, na videoklip jsem se nedívala, až na závěrečné scénky, kdy začala hrát píseň Butterfly a tehdy jsem si řekla: "nezní to špatně, ale ani ne zas tak dobře, abych to musela poslouchat pořád". Během videoklipu jsem sledovala každého člena, co dělá. Byla tam část, kde přes někoho přestříkli červený sprej (myslím, že to byl Jin) a v tu chvíli jsem si řekla, že přesně proto tenhle druh hudby neposlouchám. A ani HoSeokovo ječení do kamery, kdy měl kelímek v ruce a vypadal jako opilý a kdy JungKook podivně hustým způsobem hodil kelímek do kamery, na tom nepřidalo, abych k-pop začala poslouchat i já. Pomyslela jsem si o nich, že to jsou vandalové a bylo mi líto Jina, když ho přestříkli tím červeným sprejem a úplně se mi protivili, jak tohle vůbec můžou udělat. :D
Uběhly necelé dva roky a něco mě donutilo se k BTS vrátit zpět. Jako první jsem opět klikla na Boy in luv, protože mi ten thumbnail na YT byl povědomí a říkala si: "hele, tohle přece znám, proč jsem to vlastně poslouchala?". A abych si připomněla dva roky zapomenutou melodii, která mi kdysi neuvízla v hlavě, jsem si ji ze zvědavosti a bádáním nad tím, proč jsem to v minulosti poslouchala, pustila znovu. A neudělala jsem chybu. Od toho dne jsem si o nich a k-popu celkově začala zjišťovat víc.
Jako další jsem si pustila Just one day a v každém puštěném videoklipu jsem hledala TaeHyunga. Takže jsem vždycky hledala oranžovou hlavu. Nedalo se říct, že to byl můj nejoblíbenější člen, ale tak nějak to přesně bylo. Ostatním členům jsem nevěnovala nijak speciální pozornost jako TaeHyungovi, protože mě něco nutilo ho nenávidět a milovat zároveň.
Čas utíkal a já objevovala další k-pop skupiny, které jsem si okamžitě zamilovala, ale BTS budou stále patřit mezi prvními, co se týče k-popu. Byla jsem na nich tak závislá, že jsem je okamžitě začala sledovat na twitteru, facebooku a insta.
Výsledek obrázku pro kim taehyung toilet
Podívala jsem se na ty nejvtipnější bangtan bomb na jejich YT kanále a zamilovala jsem si je ještě víc. Začala jsem jejich videoklipům věnovat větší pozornost a připadalo mi neskutečně úžasné, že do zpěvu ještě tančí tak složitým
způsobem. Protože jsem takovýhle typ hudby a videoklipu v životě neslyšela a neviděla, totálně mě to fascinovalo a říkala si, jak to, že něco takového je tak underrated?! TaeHyunga jsem si oblíbila ještě víc, když jsem viděla bangtan bomb, kde dělal triky se záchodem a málem u toho umřela smíchy.
Potom jsem zjistila, že měli vlastní show v Americe, American Hustle Life. Okamžitě jsem se na každý díl podívala a dívala se na AHL někde do čtyř do rána. Ani sama nevím, kdy jsem si strašně oblíbila JungKooka a ani nevim proč. Ale vím, že když jsem zjišťovala kdo je kdo, neustále jsem si pletla JungKooka s Jinem, byli si tak podobní. A teď jen "jak jsem si je mohla splést?!".
Každopádně, JK mi nějakým způsobem přirostl nejvíc k srdci. Možná to způsobilo video, kde se rozbrečel během svých narozenin nebo jak Jiminovi neustále připomínal, že je malej. Od úplného začátku mi YoonGi nebyl nijak extra sympatický, protože se nikdy neusmíval. Ale viděla jsem ho svým způsobem jako cool člena. A NamJun mi připadal vždycky takovej ten nejdrsnější, že z něj musí mít respekt úplně všichni. V Boy in luv úplně působil dojmem bad boye a alfa šelmy, což se mi líbilo.
No a od té doby jsem tyhle šílence strýmovala 24/7, pouštěla jsem si je i na telce na plný pecky a nutila bratra, aby se na to díval se mnou a řekl mi, jak se mu to líbí. Když se mnou sledoval RUN, byla tam scéna kde kluci různě skákali po autech a další šílené věci. To donutilo bratra říct "grázlové". Samozřejmě to myslel ze srandy. :)))
Ale nyní BTS pro mě není jen další skupinou, kterou můžu poslouchat. Respektuji je a marně doufám, že je jednoho dne uvidím na živo a budu moct být na jejich koncertě nebo na fansign. Lucky K-ARMY... broken hearteu. Texty v jejich písní pro mě mají hloubku a do některých z nich se dokážu i vcítit. Zatím nikdy mě nezklamali a vždy jsem si jejich písničky užila a těšila se na jejich comebacky. Dokázali mě rozplakat i neskutečně rozesmát. Díky nim jsem okusila spousty věcí, na níž mám i hořkosladké vzpomínky. V podstatě mi otevřeli nový obzor, druhý svět. BTS byla taky jedna z věcí, které jsem měla společné se svým přítelem, který byl zároveň jediný s kým jsem se mohla o k-popu celkově bavit. Naštěstí se mi podařilo po roce spolužačky nakazit a neustále dokola jim úmyslně pouštět FIRE nebo BS&T. Muhahaha!!! A v tuto chvíli se pokouším i o trénink pár jejich choreografií... a asi umřu. Třeba se mi jednoho dne podaří to zatančit i s hudbou a někdy se vám s tím pochlubit. :D (čtěte jako: až budu ležet v hrobě) Mé jediné obavy jsou snad jen to, aby BTS zůstali navždy takový jací jsou a nezměnili se jako v případě ONE OK ROCK, kteří neskutečně 'zameričtěli'.
Lenička se pro dnešek loučí, i'm out. Peace,
 

oh my... it's 2k17.

3. ledna 2017 v 21:52 | Loan |  Diary
Hiii mí drazí přátelé,
ano. Pro vás bohužel vám tu budu oxidovat i tento rok. I když ne už tak aktivně, ale to je už jiná záležitost.
Přijde mi, že ten rok 2016 hrozně rychle utekl. Fakt... jako by ani nebyl nebo jako bych byla rok někde mimo a vzbudila se v roce 2017. Docela děsivý, nemyslíte? Snažím se vzpomenout, co se v ten rok vůbec dělo. Vzpomínám si jen ale na padlé hvězdy a jak všichni nadávali, jak strašný rok to byl. Heh... já se k těm lidem přidávám. Opravdu to byl hrozný rok... upřímně? Pro mě jeden z nejhorších vůbec. Když se někde zmíní rok 2016, vzpomenu si jen na ošklivé vzpomínky a no, znáte to. Špatných vzpomínek se nejde zbavit snadno. :-) Většinou vás provází po celý váš život.
Zároveň to byl ale rok, během kterého jsem zažila hezké i ošklivé vzpomínky. Rok, během kterého jsem prošla spousty změnami. To nejen fyzicky, ale i psychicky. Bohužel. Nechci vám kazit začátek roku svým pesimismem, tak se budu snažit si hrát na toho optimistu. Zatraceně... ani netušíte, kolik věcí se od září stalo.
No samozřejmě, škola. Na to, že se jde v září do školy po dvou měsících, tak byl pro mě v tom roce jeden z nejlepších. Vše šlo hrozně v pohodě, krásně mi vše vycházelo a já nemohla nic víc, než se jen spokojeně usmívat, jak vším hezky prolízám. Prostě takový to sluníčko plné optimismu, který šíří dál, jako vždy. Protože jsem mezi lidmi byla vždy ten optimista.
Na začátku září jsme celá třída pomáhali na jedné akci. Byla tam hromada lidí a potkala jsem tam i svou bývalou spolužačku, se kterou jsem tam taky byla většinu dne. Protože je fajn se zas vidět s někým, koho máte fakt rádi. No... řekněme, že jsem se tam seznámila s klukem. Takovej moc zajímavej a ani nevíte čím. Ale prostě jste toho kluka viděli jinak, než ostatní. Připadal vám jiný. A normálně se mi tyhle věci nestávají, protože... přiznejme si to. Tohle se stává jen ve filmech nebo tak. Upřímně se mi stalo poprvé, co mě kluk oslovil... jen tak. Já úplně celá puf a v hlavě jen wtf a skoro o sobě nevěděla. Nebudu si hrát na Austenovou a povím vám velmi zkrácenou a stručnou verzi. S tím klukem jsem nakonec i chodila. Yay, lucky me. Jo, bylo to všechno strašně hezký a hrozně cute a všechno... úžasný a tak. Ale co čekáte od vztahu na dálku?
Přesně tak, nevydrží. No jo, mrzí mě to ještě teď. Ani nebudu předstírat, že je jednoduché o tom mluvit takhle veřejně, heh.
Po tom jako by mě postihla druhá puberta. Akorát v horším.
Všechno se na mě začalo sypat, jak doma, tak ve škole. Jsem na tom psychicky hůř, mám nějaké poruchy. A řekněme, že jsem začala tak trochu 'rebelizovat'. Jít proti proudu a nedržet se těch typických vietnamských stereotypů a stal se ze mě hrozný pesimista. Začala chodit do zakouřených hospod s pár buddies a takový věci s alkoholem atd. Neslavila jsem ani Vánoce a ani nijak jsem neoslavovala nový rok a ani žádný jiný svátky. Protože proč dělat takový cavyky jen kvůli svátkům, který nejsou ničím jinačí než běžné dny? :D Ráda bych se k tomu vyjádřila tak o pěti stránkovém slohu, ale to by stejně nikdo nečet. Krom toho, že jsem začala mít deprese, poruchy a všechny tyhle sračky a vůbec... tyhle děsně emo things stranou.
Není to kdovíjak důležitý, ale moje hlava je teď blond. Víte co, jedna taková zbytčná informace vás nezabije, proto. Z tmavě hnědé (ne, nebyla to černá, jen velmi tmavě hnědá) na světle hnědé. Ze světle hnědé na medovou. Z medové na zrzavou. Ze zrzavé zpět na medovou (mají skoro stejný odstín, jen medová je hnědší).
Z medové na světle hnědou. Z hnědé na platinovou blond. Z platinové blond... vypadá to jako
dunová. A ano, ani v tomto roce se nechystám jít zpátky ke své přírodní barvě.
Akorát s tím budu muset počkat, jelikož jsem si zkrátila vlasy (kdo ví kolik cenťáků, ale takových 20 určitě) a udělala si ofinu. Která se mi přestala líbit, takže si je teď budu jen zesvětlovat a až mi konečně zpátky dorostou vlasy, půjdu na pískovou. A z pískové se ještě rozhodnu, která to bude příště. Ale pravděpodobně na nějakou netradiční.
Eh, proč jsem začala být taková jaká jsem teď? Řekněme, že mě přestalo bavit mít jen jednu barvu na hlavě. V tý tmavý byla trochu tma. A nebavilo mě poslouchat, co hezkého má moje maminka na srdci (ne, s rodiči nemám moc dobrý vztahy, škoda). Dalo by se říct, že jsem se chtěla lišit od těch vietnamských dětí, kteří si na rodiče nic nedovolí, protože jsou přísní. Přestalo mě bavit si srát na hlavu i od rodičů a začala brát frázi 'žijeme jen jednou' vážněji.
Docela mě rozesmává, jak se na mě ale lidi začali víc dívat. Protože blonďatýho asiata nepotkáte každý den. Je to docela nepříjemný, jelikož nemám ráda pozornost. Ale nejlepší jsou ty odsuzovačný pohledy od těch staříků (věřte, že nejen od nich), kteří si vás projíždějí od hlavy k patě, kdy si pak po minutě přejíždění vaší postavy v hlavě řeknou: "jo, je to naprostý blázen!". Protože ono je naprosto šílené se barvit na blond!! :O Jsem považována za podivína, autistu a šílence. Zavolejte někdo prosím na psychárnu, protože se musím jít léčit! Tragédie.
Už čekám jen na to, kdy někoho z těch důchodců (nejen je) chytne infarkt.
Správně, momentálně bych se měla učit. :-)
No na závěr už zbývá asi jen... něco velmi optimistického, že? Eh... dělejte... to, co uznáte za vhodné...? Ne, nic srdceryvnějšího mě bohužel nenapadlo. :-( Možná příště,

Hurá do 2. ročníku!

1. září 2016 v 17:06 | Loan |  Diary
Heeelloooo ma amigos!
Gratuluji všem bažantům, kteří letos nastupují do 1. ročníku na středních školách. Gratuluji všem, kteří dokázali odmaturovat a dostali se na vysokou! Gratuluji i těm, kteří jdou dnes poprvé do práce!!
Upřímně, pořád si neuvědomuji, že prázdniny skončily a my jdeme zase do škol. Asi je zbytečné zmiňovat, že ty prázdniny netrvaly ani dva měsíce, že? (Ups, stalo se.)
Yea, it's been a year! It's been a motherfuckin' year!! We live in a good life. We live in a bad life. (narážení na BTS, písnička k 1. výročí)
Zmiňovala jsem se vám, že jsem se na začátku prázdnin obarvila na blond, která ale teď už blond na mý hlavě tolik nevypadá (spíš taková zrzatá). Byla jsem zvědavá na reakce mých spolužáků, kteří všichni šli se mnou do 2. ročníku. No dobře... až na 3 lidi, tak všichni.
Všichni mi barvu chválili, za což jsem byla opravdu ráda. Co jsem ale opravdu nečekala, že by k nám mohl někdo propadnout. Takže máme asi 4-5 nových lidí, plus jeden, kterej přestoupil (je to kluk a je to bukva, ne tím nemyslím gay, prostě bukva). Navíc ti lidi, kteří k nám propadli, tak někteří jsou řekněme... problémový. Takže jsem opravdu zvědavá, jak zvládnu tenhle ročník bez úhony. Snad si mě nebude všímat a bude si všímat jen sebe, aby nám ještě nerozkouskovala kolektiv, čehož se docela bojím, protože jsme celkově fakt výborný kolektiv.
Bohužel se zítra už učíme, musím si dokoupit učebnice do 2. ročníku, fakt opruz, ale snad mi je někdo prodá ze třeťáků levněji. Hlavně si musím pořídit sluchátka, sedět v buse bez zapojených drátů do uší, je jako kdyby bus plný židů, jela na smrt do koncentráku (omlouvám se, tyhle černé humory se židama dělám často, měla bych s tím přestat, ale lidem se to líbí).
Mimochodem, musím se pochválit, a opravdu nevím, jak jsem to dokázala. Dneska jsem nepřekvapivě zaspala budík a vzbudila se v 6:25. Ve stejný čas odjíždí 1. bus. Okamžitě jsem vyletěla, rychle se připravila a musela zas sprintovat na nádraží.
Naneštěstí mi zkratku, kterou chodím, zatarasila oprava cesty. Takže jsem to musela oběhnout, to už na za
stávce čekal 2. bus, který odjíždí v 6:53. Zbývala mi minuta, tak jsem utíkala na další zastávku na terminále, která je řekla bych 2x tak delší (to přeháním, je ale docela do kopce, tak se mi zdá delší), než cesta na nádraží. Sprintovala jsem a sledovala čas. Na 2. zastávce odjížděl v 7:05. Stihla jsem ho jen tak-tak. Potom mi volá kamarádka, kde jsem, ptala jsem se jí na to samý, a vynadala jí, že zaspala. Well... obě jsme byly v buse.
Zjistila jsem, že jsem stihla 1. bus, který odjíždí z 1. zastávky v 6:25, takže jsem měla fakt štěstí a během cesty jsem přemýšlela nad tím, jak mi tohle Karma udělala naschvál a že jí to muselo připadat opravdu vtipný, že jsem jela 1. busem a mohla jsem klidně počkat na 2. bus *pláče na zemi*.
Ani jsem si nezaplatila měsíční, protože týpek neměl na vrácení, tak jsem ho nechtěla týrat, tak jsem mu zaplatila normálně z peněženky. Ti busáci jsou dneska fakt opruz, co? Jsem z dneška kompletně unavená, dokonce jsem málem dostala heartattack, když se mi na mých láskách konverskách, objevila první díra. Svoje miláčky mám už od 8. třídy, teď mě nesmí opustit *pláče nad svou manželkou s maličkou dírou na boku*. Jenže musím si připravit a vyprat si pracovní plášť na praxe... save me, save me...
Jestli někdo náhodou pojedete skrz takovou prdel, jménem Turnov, nezapomeňte přejet takovou malou vietnamku. Není vysoká ani 160 cm, má zrzaty vlasy. Vypadá, jako by chodila do 2. třídy, ve skutečnosti jí je 17, ale lidi jí furt volají paní. Jmenuje se Lenka, až ji budete přejíždět, zavolejte na ni, aby pak mohla poděkovat svýmu vrahovi, že ji osvobodil ze školy. Když jí přejedete, tak vás žalovat nebude (možná budu mít gut day, tak se kdyžtak uvidíme u soudu).
Nyní si společně poslechněme píseň od BTOB, BIGBANG a BTS (všiměte si názvů).

BTOB - Last Day
BIGBANG - Ain't no fun

BTS - Save ME
 


SEVENTEEN: První dojem

23. srpna 2016 v 13:00 | Loan |  Music
SEVENTEEN byla myslím hned 3. skupina (1. BTS, 2. BTOB), která mě zatáhla do k-popu ještě víc a hloubš. Teď se v k-popu topím celá.
Nevím, jak přesně jsem se k těmhle úžasným klukům dostala, ale vím, že za to může Vernon. Je tak nádherný...

První písnička, která mě zatáhla do fandomu a díky které jsem se stala součástí CARAT, byla zrovna píseň Mansae. Tehdy jsem si myslela, že jsou trochu starší skupina, kteří debutovali přibližně ve stejnou dobu jako BTS. Úplně mě zaskočilo, když to byli stále rookies. Myslím si, že díky skvělým textům a písním celkově, která Woozi složil, si získali spousty lidí a celé pódium řídili oni, získali si slávu opravdu rychle. Pledis se má opravdu čím pyšnit. Woozi je prostě stvořen proto, psát texty.
Je ale zároveň nejroztomilejší ze členů, jelikož je tak maličký, že i Hoshiho ruce v Mansae jsou stejně dlouhé jako Woozi celý, a to i když stojí. O to víc mi přijde ale vtipnější, že Woozi na jeho výšku je pořád vyšší než já. A JeongHan je hezčí holka než já (shame). Mimochodem, Mansae éra byla rozhodně nejlepší éra SVT vlasů! :D
Tolik mě překvapilo, že Joshua je křesťanem, MingHao (The8) křesťanem i buddhistou. Musela jsem se tomu až smát, jak moc mě to překvapilo. I mean... není na tom nic špatnýho věřit v boha, myslím tím. Je to vůbec možný? Být křesťanem a být součástí k-pop průmyslu? Přijde mi to zkrátka tak zvláštní a trochu mi to do sebe nezapadá. Teda, je to normální. Ať si klidně věří v bramboru, ale. Vážně křesťan? Už tehdy jsem věděla, že SEVENTEEN jsou něčím speciální.
Jsem ale ráda, že někdo takový ve skupině je. Myslím si, že nebýt JiSooa, tak SEVENTEEN nejsou takový, jací jsou teď. Celkově jako skupina, mi přijdou tak slušní, vychovaný a nedovolí si říct ani jediný sprostý slovo. V mých očích to jsou takový malý, roztomilý a nezkažení snílci. Myslím si, že SVT byli vytvořeni na základě sweet boy konceptu. Protože jediný barvy, který u nich vidím, bývají většinou pastelové, což je taky jedním z důvodů, proč je zbožňuju.
Přijde mi to skoro jako sen, že těchto třináct (ne)obyčejných lidí existuje. Doufám, že zůstanou navždy nezkaženými, roztomilými chlapci, protože tak jim to sluší.
Musím se ale vrátit zpět k tomu, jak je JiSoo vyjímečný. O křesťanství nevím vůbec nic, nevím co je pravda nebo lež. Ale je pravda, že si pod tímto pojmem většinou představím, že člověk nesmí dělat nic, co ostatním přijde špatné. Jako třeba tanec, o kterým se tvrdí, že je jedním z 'ďáblových děl' U know what i mean??
Myslím si, že i kvůli JiSooovi jsou CARAT tak mírumilovný fandom. Úplně mě ale rozlámalo, když jsem slyšela, jak JiSoo doopravdy mluví. Má tak jemný a mírumilovný hlas, který by mě dokázal uspat na tisíckrát, i když bych ospalá nebyla. V jeho hlase je tolik slyšet a poznat, že je to hodný kluk bez špetky nenávisti v hlase nebo v charakteru. Můžou se křesťani vůbec dívat na Naruta? Myslím si, že JiSoo je pro nás všechny takovou jemnou záhadou. Zjistit jeho temnou stránku by bylo asi jako otevřít Pandořinu skříňku nebo zjistit, proč lidé mizí v Bermudským trojúhelníku.
Skupinu jako takovou, stále poznávám, takže jsou pro mě stále nový a plný záhady. Ale cokoli dělají, v jakýmkoli videoklipu s nimi, na který se zrovna dívám... vždycky mám úsměv na tváři od začátku videa až ke konci, i když nechápu proč. I když nejsou vtipný, tak se usmívám, je to normální? Nepotřebuju doktora?
Včera jsem se na ně víc zaměřila, aby je víc poznala. Dostal mě do kolen SeungKwanův a JiHoonův hlas. A ty perfektně vychytaný výšky. Nevěděla jsem, že SeungKwan má tak nádherný hlas, který by se dal klidně srovnávat s JungKookovým.
Neskutečně mě dojala jejich první výhra za píseň Pretty U, kde Woozi s Hoshim brečeli, především Hoshi, jehož zatlačený slzy mě zároveň pobavili, když mohl sotva mluvit. Bylo vidět, že si té ceny opravdu cení a pracovali tak tvrdě, až konečně vyhráli 1. cenu. Jejich slzy mě hezky zahřály u srdíčka. :') Je to rozhodně skupina, která si zaslouží mnohem více pozornosti.

Další články


Kam dál

photobucket.com, google.com a ze svého počítače/mobilu.
anime blog