Věřili byste, že tu už oxiduju šest let? Já taky ne.

Červen 2015

"We did it!!"

26. června 2015 v 13:10 | Loan |  Diary
♪♫Oh happy day!!! Ooh happy daaay!~♪♫
Dokázala jsem to! Sice s odřenýma ušima (spíše odřené nohy, děvčata budou vědět), ale dokázala! Skončila jsem 9. třídu, splnila jsem devět let povinné školní docházky! A pak jsem pyšně, s hlavou vztyčenou, vyšla ze široké, žluté budovy, bílými dveřmi a s dvěma papíry v ruce, která potvrzují, že jsem úspěšně dokončila základní vzdělání. #fuckingproudofmyself
Jelikož byl tohle pro nás pro deváťáky a budoucí středoškoláky, poslední den na škole, kde jsme strávili celých pěkných i nepěkných a krušných devět let. Byla uspořádána "rozlučka" s téměř všemi učiteli na škole + deváťáci z obou tříd. Bylo to... překvapivě úžasný a dá se říct, že i nezapomenutelný. Samozřejmě se dostavil i sám ředitel a k našemu třídnímu proslovu také pověděl pár věcí. Pak se začali lít dětské šampusy a některým učitelům dokonce i bílé víno, které se dostalo i mezi deváťáky (já ho neměla :D). Ne, omylem to nebylo. :D
Ještě než se dostalo na tu rozlučku s učiteli, si pro nás naše skvělá, úžasná třídní učitelka připravila proslov, kde se pár spolužáků i rozbrečelo, naštěstí moje oči zůstaly po celý den suchý. A protože bychom to nebyla tak skvělá a nezapomenutelná třída na celé té škole vůbec, shodli jsme se na společném dárku pro třídní. Byla to velká skleněná váza ve zvláštním patvaru, kam pak třídní s brekem strčila 21 růží (protože nás bylo ve třídě 21) a k tomu dostala fotku naší celé třídy i s podpisem. Jen tak mimochodem, "Udělena pochvala za vzornou péči o třídní knihu na druhém stupni ZŠ." :DD #celkemborecsem
Na konci dne ve škole, kdy se už lidi pomalu rozcházeli, došlo na rozlučce i na malá i velká objetí a přílišné množství slz. :D Popravdě... zvláštní a moc feels na mě na jednom místě. Zvláštní nejspíš proto, že tohle září tentokrát nastupuju na střední školu, kde to bude úplně jiný, než to bylo na základce. Taky proto, že ve třídě už nebudu mít ty stejný lidi, ty tváře, které jsem potkávala denně s radostí i bez radosti. Teď se jen budem scházet párkrát za čas a kdo ví, jestli vůbec.
Neustále jsem si říkala, že mi tahle škola a třída nebude chybět ani trochu a že budu ráda, až vypadnu. Ale není to pravda, jakmile nadešel tenhle pátek, žaludek se mi silně sevřel, kručel hladem a najednou se mi vůbec nechtělo odcházet. Nechtěla jsem se s nikým loučit a měla jsem v plánu tam zůstat další rok navíc. Protože to uběhlo strašně rychle, že mi ty čtyři roky přišli spíš jako jeden den. Jo, nebyli jsme sice ten nejlepší kolektiv na světě, ale i přesto mi ta třída, která mi přinesla radost i utrpení, bude moc chybět. A to i těch pár lidí, které jsem zrovna neměla moc v lásce. Ale tenhle pocit určitě zná každý, který už vyšel ze základky a nejspíš tenhle pocit bude stejný i na střední. Nejspíš si někdo i vzpomíná, jak často jsem psala, že se na střední těším. Netěším.
photobucket.com, google.com a ze svého počítače/mobilu.