Věřili byste, že tu už oxiduju šest let? Já taky ne.

Červenec 2016

You are holiday, such a holiday!

5. července 2016 v 0:37 | Loan |  Diary
It's gettin hot in here! Hááái guys, I'm back again, back again. Dashi back again, back again (bad cocain?). Jéééj, holiday (nebo holYday?) už jsou opět tu a já si konečně můžu užít svobodu a zábavu celý dva měsíce, který na mě čekali tak dlouho. Stejně vím, že za necelý měsíc bude už září a já otrávená a vyklepaná zároveň půjdu do druhého ročníku. Ano, zdálo se mi to nemožné a možné. Ale ano, Loan je poměrně chytrá a dotáhla to až do druháku. Pff... nic to nebylo (vážně, bylo to pro mě vlastně peklo).
Prázdniny ani pořádně nezačaly a spolužačka, u které jsem mimochodem nedávno byla, mi už začla spamovat mesendžr. Víte kolik zpráv mi stihla za den napsat? 248! DVĚ. STĚ. ČTYŘICET. OSM. ZPRÁV. ZA. DEN. Dude... are u insane? Are u even sleepin, huh? A momentálně nemám prakticky nic na práci. Mám volno tak jsem si řekla, proč vám nenapsat. SIce nemám na ty dva měsíce vůbec nic naplánovaného, ale už jsem stihla udělat dost věcí. Minulý pátek jsem byla v letním kině s bývalou spolužačkou ze základky na Hledá se Dory. Bylo to pěkný, ale děj vlastně stejný. Což jsem docela i čekala. Důvod, proč jsem šla zrovna na Dory. No tak. Je to Dory. Jo a vlastně taky kvůli předraženýmu sladkýmu popcornu. Víte kolik mě stál malý sladký popcorn? 35! Řekněte, jakej středoškolák ve svých sedmnácti letech u sebe nosí 35 korun na popcorn? Nik- no... vlastně já, ale- NO TAK! Popcorn za 35?! Víte kolik rohlíků bych si za to mohla koupit? 35! I když... rohlíky jsou v dnešní době taky docela drahý, vždyť stojí 2 koruny. Ach jo, vidíte jak středoškolák, jako já, trpí? Víte jak mě ničí si kupovat tak drahý jídla? Je to vůbec normální? Tolik jsem během filmu brečela... vážně. Popcorn za 35 korun... #highschoolstudentproblems
Stihla jsem si i během minulého týdne všimnout, kolik věcí na sebe jsem si už stihla koupit. Nesuďte mě, vždyť chodím na textilní. Pro někoho se to zdá nejspíš málo, ale ty věci byly poměrně drahý. Teda alespoň ta krásná sukně mě stála celé kapesné. Díky tomu jsem ale získala nějaké nové zkušenosti. Měla jsem v plánu přejít na jinou školu, nakonec je myslím dobře, že jsem zůstala. Myslela jsem, že se tam nic nového nenaučím, jelikož mě móda jako taková příliš nezajímala. Naučila jsem se ale jak si se správným postupem ušít věci, jak šít na stroji a jak pracovat s jinými textilními stroji. Jak a kdy nakupovat věci s výhodnou cenou a především jít si vlastní módou, vlastním stylem. Sakra, cítila jsem se v ten čtvrtek tak sebevědomě v té sukni! Dávejte ale na mě i nadále pozor, aby se mi nezvýšilo ego, to by bylo špatný.
Avšak i na konci dne školy mě stejně něco znepokojovalo. Asi čtyři dny předtím jsme se se třídou dohadovali, co jim koupíme na konci roku. Napadlo mě, že oboum našim učitelkám koupíme puget růží se stejným počtem, jako je nás ve třídě a ke každé růži by byl připojený vzkaz pro třídní. Nezdálo se, že by byl někdo proti, ale přeci jen se někdo našel. Nakonec to dopadlo tak, že plán uskutečnili jen 2. obor (textiláci). Docela mě to mrzelo, protože mi vzali plán a náš obor (oděváři) naší učitelce nedal ani hromadný dárek. Mrzelo mě to ve všech ohledech, vypadali jsme najednou špatně, že naší třídní ani nic nepořídíme na konci roku. Nejvíc mě ale mrzelo, že jsme se jako třída nedokázali shodnout. Připadá vám to dětinské, takovou absurditu řešit, ale střední škola o tomhle je. O týmové spolupráci.
Stihla jsem si i hned na začátku prázdnin obarvit hlavu (Jakou barvu asi má, modrou? Zelenou? Fialovou?). Původně to měla být kouřová blond. Jelikož jsem měla děsně tmavě hnědý vlasy, která vypadala jak černá, tak mi barva nechytla moc dobře. Vypadá to sice normálně, ale celou hlavu blond nemám. Moje vlasy teď vypadají jako stupnice barev, když písková hnědá (hodně světlá, skoro blond) přechází do hodně tmavě hnědé. Nevypadá to špatně, čekala jsem ale v lepší výsledek. Museli byste vidět fotku, kterou však připojovat nebudu, těžko se to vysvětluje. Původně jsem neměla ani v plánu použít blond barvu na svou hlavu, mám v plánu si ji přebarvit ještě na světle hnědou, která je skoro do zrzavé barvy. Použila jsem světlejší, aby mi příští barva chytla líp. Mezitím si mě můžete představit jako k-popovou hvězdu s divnou barvou vlasů. :D Podobná, jako má Hyuna tady.
Začala jsem taky být docela závislá na korejské TV show. Konkrétně na The Return Of Superman. Tablo se chová tak jinak, když není zrovna s Haru. Nejvíc jsem si ale oblíbila Hwijaeho dvojčata Seojuna a Seoeona. Ty děti v tý show jsou tak cute a adorable, už jsem říkala, jak miluju děti? He, mám děsně nudnej život, ale v těchto postech je vždycky tolik slov... není to vyčerpávající? Omlouvám se...

photobucket.com, google.com a ze svého počítače/mobilu.