Věřili byste, že tu už oxiduju šest let? Já taky ne.

Duben 2017

BTS: První dojem

9. dubna 2017 v 19:51 | loan. |  Music
boys, bts, and funny image
Dámy a pánové, posaďte se. It's story time.
Lenička se vrací po třech měsícech zpět, aby se s vámi čtenáři podělila o první dojem BTS.
Jelikož to byli zrovna BTS, kteří mě vtáhli do k-popu, vytvořila jsem si k nim silné pouto. Přiznávám, že jsem na těchto sedmi korejských mužů naprosto závislá a nejspíš to nebude nikdy jinak.
Nejdřív začnu tím, jak jsem se k BTS vlastně poprvé dostala.

V dobách, kdy jsem byla ještě na základce a mezi spřátelené blogy patřili i blogy, které se zaměřovali na korejskou hudbu, jsem poprvé na tyhle šílence narazila u beepinky. Byli to stále rookies, éra boy in luv. Jelikož jsem byla tehdy tak trochu 'hejtr' popu, i přesto jsem si to pustila. Popravdě mě to ani trochu nebralo. Ale holky, které jsem měla ve spřátelených, se v té době docela často zmiňovaly o k-popu. A mě zajímalo, co je na nich tak zajímavého, co to je, že se rozhodly poslouchat k-pop? Samozřejmě tohle nebyla má první tak zvaná interakce s k-popem. Úplně první byli BIGBANG, ale o těch až jindy.
To bylo v roce 2014, pustila jsem si Boy in luv. Nelíbilo se mi, odešla jsem. Jelikož jsem se na videoklip tenkrát nedívala, tak to nemohu počítat ani jako první setkání s BTS. Všechny k-pop umělce jsem házela do jednoho pytle, protože jsem to odsuzovala na základě toho, že "rock je nejlepší a jedinej žánr". Pak přišel další střet a tentokrát to byla píseň RUN, na kterou jsem narazila u Reity. Opět, na videoklip jsem se nedívala, až na závěrečné scénky, kdy začala hrát píseň Butterfly a tehdy jsem si řekla: "nezní to špatně, ale ani ne zas tak dobře, abych to musela poslouchat pořád". Během videoklipu jsem sledovala každého člena, co dělá. Byla tam část, kde přes někoho přestříkli červený sprej (myslím, že to byl Jin) a v tu chvíli jsem si řekla, že přesně proto tenhle druh hudby neposlouchám. A ani HoSeokovo ječení do kamery, kdy měl kelímek v ruce a vypadal jako opilý a kdy JungKook podivně hustým způsobem hodil kelímek do kamery, na tom nepřidalo, abych k-pop začala poslouchat i já. Pomyslela jsem si o nich, že to jsou vandalové a bylo mi líto Jina, když ho přestříkli tím červeným sprejem a úplně se mi protivili, jak tohle vůbec můžou udělat. :D
Uběhly necelé dva roky a něco mě donutilo se k BTS vrátit zpět. Jako první jsem opět klikla na Boy in luv, protože mi ten thumbnail na YT byl povědomí a říkala si: "hele, tohle přece znám, proč jsem to vlastně poslouchala?". A abych si připomněla dva roky zapomenutou melodii, která mi kdysi neuvízla v hlavě, jsem si ji ze zvědavosti a bádáním nad tím, proč jsem to v minulosti poslouchala, pustila znovu. A neudělala jsem chybu. Od toho dne jsem si o nich a k-popu celkově začala zjišťovat víc.
Jako další jsem si pustila Just one day a v každém puštěném videoklipu jsem hledala TaeHyunga. Takže jsem vždycky hledala oranžovou hlavu. Nedalo se říct, že to byl můj nejoblíbenější člen, ale tak nějak to přesně bylo. Ostatním členům jsem nevěnovala nijak speciální pozornost jako TaeHyungovi, protože mě něco nutilo ho nenávidět a milovat zároveň.
Čas utíkal a já objevovala další k-pop skupiny, které jsem si okamžitě zamilovala, ale BTS budou stále patřit mezi prvními, co se týče k-popu. Byla jsem na nich tak závislá, že jsem je okamžitě začala sledovat na twitteru, facebooku a insta.
Výsledek obrázku pro kim taehyung toilet
Podívala jsem se na ty nejvtipnější bangtan bomb na jejich YT kanále a zamilovala jsem si je ještě víc. Začala jsem jejich videoklipům věnovat větší pozornost a připadalo mi neskutečně úžasné, že do zpěvu ještě tančí tak složitým
způsobem. Protože jsem takovýhle typ hudby a videoklipu v životě neslyšela a neviděla, totálně mě to fascinovalo a říkala si, jak to, že něco takového je tak underrated?! TaeHyunga jsem si oblíbila ještě víc, když jsem viděla bangtan bomb, kde dělal triky se záchodem a málem u toho umřela smíchy.
Potom jsem zjistila, že měli vlastní show v Americe, American Hustle Life. Okamžitě jsem se na každý díl podívala a dívala se na AHL někde do čtyř do rána. Ani sama nevím, kdy jsem si strašně oblíbila JungKooka a ani nevim proč. Ale vím, že když jsem zjišťovala kdo je kdo, neustále jsem si pletla JungKooka s Jinem, byli si tak podobní. A teď jen "jak jsem si je mohla splést?!".
Každopádně, JK mi nějakým způsobem přirostl nejvíc k srdci. Možná to způsobilo video, kde se rozbrečel během svých narozenin nebo jak Jiminovi neustále připomínal, že je malej. Od úplného začátku mi YoonGi nebyl nijak extra sympatický, protože se nikdy neusmíval. Ale viděla jsem ho svým způsobem jako cool člena. A NamJun mi připadal vždycky takovej ten nejdrsnější, že z něj musí mít respekt úplně všichni. V Boy in luv úplně působil dojmem bad boye a alfa šelmy, což se mi líbilo.
No a od té doby jsem tyhle šílence strýmovala 24/7, pouštěla jsem si je i na telce na plný pecky a nutila bratra, aby se na to díval se mnou a řekl mi, jak se mu to líbí. Když se mnou sledoval RUN, byla tam scéna kde kluci různě skákali po autech a další šílené věci. To donutilo bratra říct "grázlové". Samozřejmě to myslel ze srandy. :)))
Ale nyní BTS pro mě není jen další skupinou, kterou můžu poslouchat. Respektuji je a marně doufám, že je jednoho dne uvidím na živo a budu moct být na jejich koncertě nebo na fansign. Lucky K-ARMY... broken hearteu. Texty v jejich písní pro mě mají hloubku a do některých z nich se dokážu i vcítit. Zatím nikdy mě nezklamali a vždy jsem si jejich písničky užila a těšila se na jejich comebacky. Dokázali mě rozplakat i neskutečně rozesmát. Díky nim jsem okusila spousty věcí, na níž mám i hořkosladké vzpomínky. V podstatě mi otevřeli nový obzor, druhý svět. BTS byla taky jedna z věcí, které jsem měla společné se svým přítelem, který byl zároveň jediný s kým jsem se mohla o k-popu celkově bavit. Naštěstí se mi podařilo po roce spolužačky nakazit a neustále dokola jim úmyslně pouštět FIRE nebo BS&T. Muhahaha!!! A v tuto chvíli se pokouším i o trénink pár jejich choreografií... a asi umřu. Třeba se mi jednoho dne podaří to zatančit i s hudbou a někdy se vám s tím pochlubit. :D (čtěte jako: až budu ležet v hrobě) Mé jediné obavy jsou snad jen to, aby BTS zůstali navždy takový jací jsou a nezměnili se jako v případě ONE OK ROCK, kteří neskutečně 'zameričtěli'.
Lenička se pro dnešek loučí, i'm out. Peace,
photobucket.com, google.com a ze svého počítače/mobilu.