Věřili byste, že tu už oxiduju šest let? Já taky ne.

Diary

oh my... it's 2k17.

3. ledna 2017 v 21:52 | Loan
Hiii mí drazí přátelé,
ano. Pro vás bohužel vám tu budu oxidovat i tento rok. I když ne už tak aktivně, ale to je už jiná záležitost.
Přijde mi, že ten rok 2016 hrozně rychle utekl. Fakt... jako by ani nebyl nebo jako bych byla rok někde mimo a vzbudila se v roce 2017. Docela děsivý, nemyslíte? Snažím se vzpomenout, co se v ten rok vůbec dělo. Vzpomínám si jen ale na padlé hvězdy a jak všichni nadávali, jak strašný rok to byl. Heh... já se k těm lidem přidávám. Opravdu to byl hrozný rok... upřímně? Pro mě jeden z nejhorších vůbec. Když se někde zmíní rok 2016, vzpomenu si jen na ošklivé vzpomínky a no, znáte to. Špatných vzpomínek se nejde zbavit snadno. :-) Většinou vás provází po celý váš život.
Zároveň to byl ale rok, během kterého jsem zažila hezké i ošklivé vzpomínky. Rok, během kterého jsem prošla spousty změnami. To nejen fyzicky, ale i psychicky. Bohužel. Nechci vám kazit začátek roku svým pesimismem, tak se budu snažit si hrát na toho optimistu. Zatraceně... ani netušíte, kolik věcí se od září stalo.
No samozřejmě, škola. Na to, že se jde v září do školy po dvou měsících, tak byl pro mě v tom roce jeden z nejlepších. Vše šlo hrozně v pohodě, krásně mi vše vycházelo a já nemohla nic víc, než se jen spokojeně usmívat, jak vším hezky prolízám. Prostě takový to sluníčko plné optimismu, který šíří dál, jako vždy. Protože jsem mezi lidmi byla vždy ten optimista.
Na začátku září jsme celá třída pomáhali na jedné akci. Byla tam hromada lidí a potkala jsem tam i svou bývalou spolužačku, se kterou jsem tam taky byla většinu dne. Protože je fajn se zas vidět s někým, koho máte fakt rádi. No... řekněme, že jsem se tam seznámila s klukem. Takovej moc zajímavej a ani nevíte čím. Ale prostě jste toho kluka viděli jinak, než ostatní. Připadal vám jiný. A normálně se mi tyhle věci nestávají, protože... přiznejme si to. Tohle se stává jen ve filmech nebo tak. Upřímně se mi stalo poprvé, co mě kluk oslovil... jen tak. Já úplně celá puf a v hlavě jen wtf a skoro o sobě nevěděla. Nebudu si hrát na Austenovou a povím vám velmi zkrácenou a stručnou verzi. S tím klukem jsem nakonec i chodila. Yay, lucky me. Jo, bylo to všechno strašně hezký a hrozně cute a všechno... úžasný a tak. Ale co čekáte od vztahu na dálku?
Přesně tak, nevydrží. No jo, mrzí mě to ještě teď. Ani nebudu předstírat, že je jednoduché o tom mluvit takhle veřejně, heh.
Po tom jako by mě postihla druhá puberta. Akorát v horším.
Všechno se na mě začalo sypat, jak doma, tak ve škole. Jsem na tom psychicky hůř, mám nějaké poruchy. A řekněme, že jsem začala tak trochu 'rebelizovat'. Jít proti proudu a nedržet se těch typických vietnamských stereotypů a stal se ze mě hrozný pesimista. Začala chodit do zakouřených hospod s pár buddies a takový věci s alkoholem atd. Neslavila jsem ani Vánoce a ani nijak jsem neoslavovala nový rok a ani žádný jiný svátky. Protože proč dělat takový cavyky jen kvůli svátkům, který nejsou ničím jinačí než běžné dny? :D Ráda bych se k tomu vyjádřila tak o pěti stránkovém slohu, ale to by stejně nikdo nečet. Krom toho, že jsem začala mít deprese, poruchy a všechny tyhle sračky a vůbec... tyhle děsně emo things stranou.
Není to kdovíjak důležitý, ale moje hlava je teď blond. Víte co, jedna taková zbytčná informace vás nezabije, proto. Z tmavě hnědé (ne, nebyla to černá, jen velmi tmavě hnědá) na světle hnědé. Ze světle hnědé na medovou. Z medové na zrzavou. Ze zrzavé zpět na medovou (mají skoro stejný odstín, jen medová je hnědší).
Z medové na světle hnědou. Z hnědé na platinovou blond. Z platinové blond... vypadá to jako
dunová. A ano, ani v tomto roce se nechystám jít zpátky ke své přírodní barvě.
Akorát s tím budu muset počkat, jelikož jsem si zkrátila vlasy (kdo ví kolik cenťáků, ale takových 20 určitě) a udělala si ofinu. Která se mi přestala líbit, takže si je teď budu jen zesvětlovat a až mi konečně zpátky dorostou vlasy, půjdu na pískovou. A z pískové se ještě rozhodnu, která to bude příště. Ale pravděpodobně na nějakou netradiční.
Eh, proč jsem začala být taková jaká jsem teď? Řekněme, že mě přestalo bavit mít jen jednu barvu na hlavě. V tý tmavý byla trochu tma. A nebavilo mě poslouchat, co hezkého má moje maminka na srdci (ne, s rodiči nemám moc dobrý vztahy, škoda). Dalo by se říct, že jsem se chtěla lišit od těch vietnamských dětí, kteří si na rodiče nic nedovolí, protože jsou přísní. Přestalo mě bavit si srát na hlavu i od rodičů a začala brát frázi 'žijeme jen jednou' vážněji.
Docela mě rozesmává, jak se na mě ale lidi začali víc dívat. Protože blonďatýho asiata nepotkáte každý den. Je to docela nepříjemný, jelikož nemám ráda pozornost. Ale nejlepší jsou ty odsuzovačný pohledy od těch staříků (věřte, že nejen od nich), kteří si vás projíždějí od hlavy k patě, kdy si pak po minutě přejíždění vaší postavy v hlavě řeknou: "jo, je to naprostý blázen!". Protože ono je naprosto šílené se barvit na blond!! :O Jsem považována za podivína, autistu a šílence. Zavolejte někdo prosím na psychárnu, protože se musím jít léčit! Tragédie.
Už čekám jen na to, kdy někoho z těch důchodců (nejen je) chytne infarkt.
Správně, momentálně bych se měla učit. :-)
No na závěr už zbývá asi jen... něco velmi optimistického, že? Eh... dělejte... to, co uznáte za vhodné...? Ne, nic srdceryvnějšího mě bohužel nenapadlo. :-( Možná příště,

Hurá do 2. ročníku!

1. září 2016 v 17:06 | Loan
Heeelloooo ma amigos!
Gratuluji všem bažantům, kteří letos nastupují do 1. ročníku na středních školách. Gratuluji všem, kteří dokázali odmaturovat a dostali se na vysokou! Gratuluji i těm, kteří jdou dnes poprvé do práce!!
Upřímně, pořád si neuvědomuji, že prázdniny skončily a my jdeme zase do škol. Asi je zbytečné zmiňovat, že ty prázdniny netrvaly ani dva měsíce, že? (Ups, stalo se.)
Yea, it's been a year! It's been a motherfuckin' year!! We live in a good life. We live in a bad life. (narážení na BTS, písnička k 1. výročí)
Zmiňovala jsem se vám, že jsem se na začátku prázdnin obarvila na blond, která ale teď už blond na mý hlavě tolik nevypadá (spíš taková zrzatá). Byla jsem zvědavá na reakce mých spolužáků, kteří všichni šli se mnou do 2. ročníku. No dobře... až na 3 lidi, tak všichni.
Všichni mi barvu chválili, za což jsem byla opravdu ráda. Co jsem ale opravdu nečekala, že by k nám mohl někdo propadnout. Takže máme asi 4-5 nových lidí, plus jeden, kterej přestoupil (je to kluk a je to bukva, ne tím nemyslím gay, prostě bukva). Navíc ti lidi, kteří k nám propadli, tak někteří jsou řekněme... problémový. Takže jsem opravdu zvědavá, jak zvládnu tenhle ročník bez úhony. Snad si mě nebude všímat a bude si všímat jen sebe, aby nám ještě nerozkouskovala kolektiv, čehož se docela bojím, protože jsme celkově fakt výborný kolektiv.
Bohužel se zítra už učíme, musím si dokoupit učebnice do 2. ročníku, fakt opruz, ale snad mi je někdo prodá ze třeťáků levněji. Hlavně si musím pořídit sluchátka, sedět v buse bez zapojených drátů do uší, je jako kdyby bus plný židů, jela na smrt do koncentráku (omlouvám se, tyhle černé humory se židama dělám často, měla bych s tím přestat, ale lidem se to líbí).
Mimochodem, musím se pochválit, a opravdu nevím, jak jsem to dokázala. Dneska jsem nepřekvapivě zaspala budík a vzbudila se v 6:25. Ve stejný čas odjíždí 1. bus. Okamžitě jsem vyletěla, rychle se připravila a musela zas sprintovat na nádraží.
Naneštěstí mi zkratku, kterou chodím, zatarasila oprava cesty. Takže jsem to musela oběhnout, to už na za
stávce čekal 2. bus, který odjíždí v 6:53. Zbývala mi minuta, tak jsem utíkala na další zastávku na terminále, která je řekla bych 2x tak delší (to přeháním, je ale docela do kopce, tak se mi zdá delší), než cesta na nádraží. Sprintovala jsem a sledovala čas. Na 2. zastávce odjížděl v 7:05. Stihla jsem ho jen tak-tak. Potom mi volá kamarádka, kde jsem, ptala jsem se jí na to samý, a vynadala jí, že zaspala. Well... obě jsme byly v buse.
Zjistila jsem, že jsem stihla 1. bus, který odjíždí z 1. zastávky v 6:25, takže jsem měla fakt štěstí a během cesty jsem přemýšlela nad tím, jak mi tohle Karma udělala naschvál a že jí to muselo připadat opravdu vtipný, že jsem jela 1. busem a mohla jsem klidně počkat na 2. bus *pláče na zemi*.
Ani jsem si nezaplatila měsíční, protože týpek neměl na vrácení, tak jsem ho nechtěla týrat, tak jsem mu zaplatila normálně z peněženky. Ti busáci jsou dneska fakt opruz, co? Jsem z dneška kompletně unavená, dokonce jsem málem dostala heartattack, když se mi na mých láskách konverskách, objevila první díra. Svoje miláčky mám už od 8. třídy, teď mě nesmí opustit *pláče nad svou manželkou s maličkou dírou na boku*. Jenže musím si připravit a vyprat si pracovní plášť na praxe... save me, save me...
Jestli někdo náhodou pojedete skrz takovou prdel, jménem Turnov, nezapomeňte přejet takovou malou vietnamku. Není vysoká ani 160 cm, má zrzaty vlasy. Vypadá, jako by chodila do 2. třídy, ve skutečnosti jí je 17, ale lidi jí furt volají paní. Jmenuje se Lenka, až ji budete přejíždět, zavolejte na ni, aby pak mohla poděkovat svýmu vrahovi, že ji osvobodil ze školy. Když jí přejedete, tak vás žalovat nebude (možná budu mít gut day, tak se kdyžtak uvidíme u soudu).
Nyní si společně poslechněme píseň od BTOB, BIGBANG a BTS (všiměte si názvů).

BTOB - Last Day
BIGBANG - Ain't no fun

BTS - Save ME

You are holiday, such a holiday!

5. července 2016 v 0:37 | Loan
It's gettin hot in here! Hááái guys, I'm back again, back again. Dashi back again, back again (bad cocain?). Jéééj, holiday (nebo holYday?) už jsou opět tu a já si konečně můžu užít svobodu a zábavu celý dva měsíce, který na mě čekali tak dlouho. Stejně vím, že za necelý měsíc bude už září a já otrávená a vyklepaná zároveň půjdu do druhého ročníku. Ano, zdálo se mi to nemožné a možné. Ale ano, Loan je poměrně chytrá a dotáhla to až do druháku. Pff... nic to nebylo (vážně, bylo to pro mě vlastně peklo).
Prázdniny ani pořádně nezačaly a spolužačka, u které jsem mimochodem nedávno byla, mi už začla spamovat mesendžr. Víte kolik zpráv mi stihla za den napsat? 248! DVĚ. STĚ. ČTYŘICET. OSM. ZPRÁV. ZA. DEN. Dude... are u insane? Are u even sleepin, huh? A momentálně nemám prakticky nic na práci. Mám volno tak jsem si řekla, proč vám nenapsat. SIce nemám na ty dva měsíce vůbec nic naplánovaného, ale už jsem stihla udělat dost věcí. Minulý pátek jsem byla v letním kině s bývalou spolužačkou ze základky na Hledá se Dory. Bylo to pěkný, ale děj vlastně stejný. Což jsem docela i čekala. Důvod, proč jsem šla zrovna na Dory. No tak. Je to Dory. Jo a vlastně taky kvůli předraženýmu sladkýmu popcornu. Víte kolik mě stál malý sladký popcorn? 35! Řekněte, jakej středoškolák ve svých sedmnácti letech u sebe nosí 35 korun na popcorn? Nik- no... vlastně já, ale- NO TAK! Popcorn za 35?! Víte kolik rohlíků bych si za to mohla koupit? 35! I když... rohlíky jsou v dnešní době taky docela drahý, vždyť stojí 2 koruny. Ach jo, vidíte jak středoškolák, jako já, trpí? Víte jak mě ničí si kupovat tak drahý jídla? Je to vůbec normální? Tolik jsem během filmu brečela... vážně. Popcorn za 35 korun... #highschoolstudentproblems
Stihla jsem si i během minulého týdne všimnout, kolik věcí na sebe jsem si už stihla koupit. Nesuďte mě, vždyť chodím na textilní. Pro někoho se to zdá nejspíš málo, ale ty věci byly poměrně drahý. Teda alespoň ta krásná sukně mě stála celé kapesné. Díky tomu jsem ale získala nějaké nové zkušenosti. Měla jsem v plánu přejít na jinou školu, nakonec je myslím dobře, že jsem zůstala. Myslela jsem, že se tam nic nového nenaučím, jelikož mě móda jako taková příliš nezajímala. Naučila jsem se ale jak si se správným postupem ušít věci, jak šít na stroji a jak pracovat s jinými textilními stroji. Jak a kdy nakupovat věci s výhodnou cenou a především jít si vlastní módou, vlastním stylem. Sakra, cítila jsem se v ten čtvrtek tak sebevědomě v té sukni! Dávejte ale na mě i nadále pozor, aby se mi nezvýšilo ego, to by bylo špatný.
Avšak i na konci dne školy mě stejně něco znepokojovalo. Asi čtyři dny předtím jsme se se třídou dohadovali, co jim koupíme na konci roku. Napadlo mě, že oboum našim učitelkám koupíme puget růží se stejným počtem, jako je nás ve třídě a ke každé růži by byl připojený vzkaz pro třídní. Nezdálo se, že by byl někdo proti, ale přeci jen se někdo našel. Nakonec to dopadlo tak, že plán uskutečnili jen 2. obor (textiláci). Docela mě to mrzelo, protože mi vzali plán a náš obor (oděváři) naší učitelce nedal ani hromadný dárek. Mrzelo mě to ve všech ohledech, vypadali jsme najednou špatně, že naší třídní ani nic nepořídíme na konci roku. Nejvíc mě ale mrzelo, že jsme se jako třída nedokázali shodnout. Připadá vám to dětinské, takovou absurditu řešit, ale střední škola o tomhle je. O týmové spolupráci.
Stihla jsem si i hned na začátku prázdnin obarvit hlavu (Jakou barvu asi má, modrou? Zelenou? Fialovou?). Původně to měla být kouřová blond. Jelikož jsem měla děsně tmavě hnědý vlasy, která vypadala jak černá, tak mi barva nechytla moc dobře. Vypadá to sice normálně, ale celou hlavu blond nemám. Moje vlasy teď vypadají jako stupnice barev, když písková hnědá (hodně světlá, skoro blond) přechází do hodně tmavě hnědé. Nevypadá to špatně, čekala jsem ale v lepší výsledek. Museli byste vidět fotku, kterou však připojovat nebudu, těžko se to vysvětluje. Původně jsem neměla ani v plánu použít blond barvu na svou hlavu, mám v plánu si ji přebarvit ještě na světle hnědou, která je skoro do zrzavé barvy. Použila jsem světlejší, aby mi příští barva chytla líp. Mezitím si mě můžete představit jako k-popovou hvězdu s divnou barvou vlasů. :D Podobná, jako má Hyuna tady.
Začala jsem taky být docela závislá na korejské TV show. Konkrétně na The Return Of Superman. Tablo se chová tak jinak, když není zrovna s Haru. Nejvíc jsem si ale oblíbila Hwijaeho dvojčata Seojuna a Seoeona. Ty děti v tý show jsou tak cute a adorable, už jsem říkala, jak miluju děti? He, mám děsně nudnej život, ale v těchto postech je vždycky tolik slov... není to vyčerpávající? Omlouvám se...

"We did it!!"

26. června 2015 v 13:10 | Loan
♪♫Oh happy day!!! Ooh happy daaay!~♪♫
Dokázala jsem to! Sice s odřenýma ušima (spíše odřené nohy, děvčata budou vědět), ale dokázala! Skončila jsem 9. třídu, splnila jsem devět let povinné školní docházky! A pak jsem pyšně, s hlavou vztyčenou, vyšla ze široké, žluté budovy, bílými dveřmi a s dvěma papíry v ruce, která potvrzují, že jsem úspěšně dokončila základní vzdělání. #fuckingproudofmyself
Jelikož byl tohle pro nás pro deváťáky a budoucí středoškoláky, poslední den na škole, kde jsme strávili celých pěkných i nepěkných a krušných devět let. Byla uspořádána "rozlučka" s téměř všemi učiteli na škole + deváťáci z obou tříd. Bylo to... překvapivě úžasný a dá se říct, že i nezapomenutelný. Samozřejmě se dostavil i sám ředitel a k našemu třídnímu proslovu také pověděl pár věcí. Pak se začali lít dětské šampusy a některým učitelům dokonce i bílé víno, které se dostalo i mezi deváťáky (já ho neměla :D). Ne, omylem to nebylo. :D
Ještě než se dostalo na tu rozlučku s učiteli, si pro nás naše skvělá, úžasná třídní učitelka připravila proslov, kde se pár spolužáků i rozbrečelo, naštěstí moje oči zůstaly po celý den suchý. A protože bychom to nebyla tak skvělá a nezapomenutelná třída na celé té škole vůbec, shodli jsme se na společném dárku pro třídní. Byla to velká skleněná váza ve zvláštním patvaru, kam pak třídní s brekem strčila 21 růží (protože nás bylo ve třídě 21) a k tomu dostala fotku naší celé třídy i s podpisem. Jen tak mimochodem, "Udělena pochvala za vzornou péči o třídní knihu na druhém stupni ZŠ." :DD #celkemborecsem
Na konci dne ve škole, kdy se už lidi pomalu rozcházeli, došlo na rozlučce i na malá i velká objetí a přílišné množství slz. :D Popravdě... zvláštní a moc feels na mě na jednom místě. Zvláštní nejspíš proto, že tohle září tentokrát nastupuju na střední školu, kde to bude úplně jiný, než to bylo na základce. Taky proto, že ve třídě už nebudu mít ty stejný lidi, ty tváře, které jsem potkávala denně s radostí i bez radosti. Teď se jen budem scházet párkrát za čas a kdo ví, jestli vůbec.
Neustále jsem si říkala, že mi tahle škola a třída nebude chybět ani trochu a že budu ráda, až vypadnu. Ale není to pravda, jakmile nadešel tenhle pátek, žaludek se mi silně sevřel, kručel hladem a najednou se mi vůbec nechtělo odcházet. Nechtěla jsem se s nikým loučit a měla jsem v plánu tam zůstat další rok navíc. Protože to uběhlo strašně rychle, že mi ty čtyři roky přišli spíš jako jeden den. Jo, nebyli jsme sice ten nejlepší kolektiv na světě, ale i přesto mi ta třída, která mi přinesla radost i utrpení, bude moc chybět. A to i těch pár lidí, které jsem zrovna neměla moc v lásce. Ale tenhle pocit určitě zná každý, který už vyšel ze základky a nejspíš tenhle pocit bude stejný i na střední. Nejspíš si někdo i vzpomíná, jak často jsem psala, že se na střední těším. Netěším.

Vietnamec bez svého bělocha.

12. března 2015 v 17:40 | Loan
Zdravím,
rozhodla jsem se sepsat další jeden z milióny dnů, který stáli celkem za hovno. A zrovna tenhle den se udál v úterý 10. března tohoto roku. Byl to den, kdy jsem viděla jednu ze svých nejlepších kamarádek naposledy.
Ne, nezemřela.
Jen přestoupila na jinou školu.
Asi si říkáte, že je už zbytečné přecházet, když stejně ze základky vypadne ani ne za půl roku, avšak (říkejme jí X) X
Gifs ;)
měla taky pár svých problémů, takže se jí ani nedivím, že přestoupila. Na nové škole jí bude rozhodně líp, než tam, kde jsem zůstala já...
Popravdě, trochu mě naštvalo, že mě tu nechala s tou třídou plných imbecilů a zmrdů. Ale nejvíc ze všeho mě nasralo, když se "zajímali" i ti, kteří o X nikdy zájem nejevili a dělali, jak moc se jim bude stýskat... zmrdi.
Dívala jsem se za ní, jak odchází a říkala si, že má zatracený štěstí, že odsud vypadne. Hodně jsem brečela a jejímu odchodu jsem nijak zabránit stejně nemohla, i když jsem jí několikrát brečela do ucha a říkala jí, že nechci, aby odcházela. Chodila jsem s ní po celé škole, bulela jsem, každý se za mnou otáčel a čučeli na mě. Bylo mi fakt na nic a ty šmejdy ve třídě jsem akorát tak nenáviděla o tolik víc. Zajímavý je, že od nás vždycky odejdou neškodní a hodně fajn lidi, ale nikdy neodejdou ty největší svině, bez kterých by byl náš kolektiv snad ten nejsvatější na zemi.

YATTA!!! Víkend!! TToTT

7. září 2012 v 22:34 | Loan
Jo božíí, je konečně pátek :))))))), ale za dva blbý dny se zase stejně musí do toho ústavu xDDD ten ústav, myslím tím školu :DD no a v pondělí musim k zubařce :O :(( a za dva měsíce musim na očkování a ani nevim na co! :DDD hmm celkem pozdě -.-'' tak si dáme menší uspávačku :D pápá! *mačká na červené tlačítko, to znamená že pouští do prostoru jed na uspání xDDD*
good night :))*
 
 

Reklama
photobucket.com, google.com a ze svého počítače/mobilu.