zbytek

Hapee Nu Yer U Feggits!

1. ledna 2016 v 0:36 | Loan
Sup guys!
Je 10 minut po půlnoci a nejen před naším barákem bouchají petardy, ale vlastně všude po celém světě a slaví nový rok 2k16! Než se opět nadějeme, tento rok uběhne jako by ani nebyl.
A asi to nejsem jen já, ale tyhle vyjímečné dny mi už po tolika letech přijdou už jen jako běžné dny. Pro mě tyhle dny, jako Silvestr a Vánoce, už dávno vyjímečnými nejsou. Už dávno totiž ztratili své kouzlo. Vánoce o to víc, když letos nenasnězilo. :-(
No ale co, život jde dál a člověk každým dnem stárne. Proto je třeba si ho i užít, jako by byl jeho posledním! Tímto článkem přeji nejen opožděně Veselé Vánoce, ale i klasicky Šťastný Nový Rok, na který jsme se jistě všichni těšili, abychom někteří z nás mohli začít svůj 'new life'. :--)
Taktéž ale přeji do života trochu toho štěstí, zdraví a spokojenosti atd. Nadále užívejte života, no regrets, be happy, hoďte minulost za hlavu a další takový ty povzbudivé řeči. A momentálně se tu vztekám nad The Sims4, je pozdě a mně to moc dobře nemyslí. Takže já se jdu vztekat dál a vy jděte pařit, nebo co vy mladý/starší/normální lidi děláte. :D

Paranormální jevy v mým pokoji

10. července 2015 v 12:27 | Loan
Taky tak milujete léto? Já ne. Radši zimu.
Asi jediné plus v létě je, že máme volno, takže žádný úkoly, žádné brzké vstávání a... stej ap ól dej, ól najt, sweet. Ach, jo, chci poděkovat za hezký ohlas u minulého článku, možná (určitě to nebylo naposledy) vám v budoucnu ukážu víc pahrůznějších ksichtů. :D
Co mě v létě ale úplně nejvíc drbe je to, že během prázdnin nemají v knihovně pravidelnou otevírací dobu, a kdybych šla minulé pondělí, tak už mám u sebe svoje baes. Teď musím čekat do pondělí 20týho... *cry a lot*, mah baes is waitin' 4 meh in da lybrari. #celkemsad

Happy New Year 2015!

1. ledna 2015 v 0:00 | Loan
Zdravím,
tak je to tady!
Nový život, nový rok 2015!
Je až neuvěřitelné, jak rychle ten čas utíká, co říkáte? :-D Když se tak ohlédnu zpět za rokem 2014, myslím, že mi ani chybět nebude. Jelikož byl rok 2014 pro mě naprostou zkázou, katastrofou, tak jsem ráda, že už skončil. Během těch dlouhých dvanácti měsíců, se toho tolik událo.
Tolik hezkých a samozřejmě i několik velice nepříjemných věcí. Sama cítím, že i se mnou je něco jinak. Už dávno nejsem dítě, ale cítím se tak (to bude mou velmi nakažlivou retardací). Cítím se víc... retardovanější (a hyperaktivnější). :DDD Ach jo, zkazila jsem tak nádhernou a vážnou chvilku. Už vím, proč všichni říkaj, že se se mnou nemůže mluvit vážně...
No, krom toho. Jen mě mrzí, že Silvestr už není jako dřív. Stejně jako ostatní svátky, zvyky a celkově dny. Strašně mě štve, že je to pořád čím dál horší. Než mrknu 100x, tak už budu dospělá a... ježiši, fakt nevim, co budu dělat se svým životem. A vždycky byste si měli promyslet, co řeknete na konci roku a na začátku toho nového roku. :-D
Doufám, že si letošní rok naplno užijete a nebudete zbytečně věšet hlavu, trápit se a brečet. Radujte se a smějte se, při jakékoliv situaci (ale nedoporučovala bych se usmívat od ucha k uchu při pohřbu)!
Takže,
přeju šťastný nový rok a užívejte ten malý kousek prázdnin!

Dáreček od Penny

26. prosince 2014 v 18:00 | Loan
Tímto článkem bych chtěla Penny opět moc poděkovat, za nádherný dárek/obrázek k Vánocům! :-)

Zpátky...

16. dubna 2014 v 12:15 | Loan
Děkuju všem, že jste sem chodili, i když jsem byla pryč. :3
No...ta Anglie. Přiznávám, že jsem od toho čekala něco víc, ale líbilo se mi tam. Zvlášť u rodin. Na ty jsem se právě nejvíc těšila, myslela jsem, že nás hoděj k černochům, ale prej že byl random výběr. Ale to nevadí, protože tahle rodina Dicksonových je vážně úžasná a je velká škoda, že jsme tam byli jen krátce. Potom vám ukážu (možná :D) jejich fotku až budu mít foťák. Zapomněla jsem si ho totiž u kamarádky v báglu, takže fotky budou asi až v pondělí. :DD
Jinak jsme dostali pokoj Delphine (jedna ze Sabininých dcer, ta nejmladší), takový roztomilý a...růžový. Dům jakože měli fakt velký a nádherný (zapomněla jsem si jejich dům vyfotit :() i se zahradou. No a taky tak trochu jsem prošmějdila Delphinin pokoj a podle toho, co tam měla, bychh řekla, že to byli křesťané. :D Fotka, kde vypadala jako malý andílek, biblická knížka s příběhy jak to bylo předtím a školní fotka, chodí do křesťanské školy. KŘESŤANI! S Leonou jsme měli co dělat, abychom neřekli ani jediné sprosté slovíčko. Teda...já s tím problém neměla, za to Lea jo. Vždycky jsem jí za to praštila nebo vynadala česky. :DD Ale dost o rodině, potom se k nim zas vrátim(mám na mysli téma :DD).
Chtěla jsem napsat už včera, hned jak jsem se vrátila. Jenže v buse se moc spát teda nedalo a byla...vlastně pořád jsem unavená. Takže jsem doma. :D Navíc jsou zejtra velikonoční prázky, tak si myslím, že je zbytečný chodit do školy jeden den.
P.S.: No...každopádně si moc nepamatuju, kde všude jsme byli. Takže v těch dnech není úplně všechno. :D
P.P.S.: Ty dny nemusíte číst celý, stačí jen když očima projedete a přečtete tučně zobrazené památky. :DD
1. den, čtvrtek:
Odjížděli jsme ve 13:30 a jeli jsme k trajektu 18 hodin. Strašně dlooooooouhá cesta. A hned jak jsem nastoupila do busu, mi začalo být blbě a to jsme ještě nevyjeli. Naštěstí mi Lea dala Kynedryl. Pak se bus rozjel a někde v půlce cesty nám Monča (naše průvodkyně) pustila film Láska nebeská. K trajektu jsme dorazili v pátek 5 hodin ráno.

2. den, pátek:
Museli jsme vystoupit a ukazovat těm lidem naše pasy, aby nás tam pustili. Naštěstí žádný problémy neproběhli, takže jsme zas v klidu úplně chcíplí nalezli do busu a čekali až se dostanem přímo do trajektu. Asi nějak po půl hoďce jsme byli v trajektu a šli po schodech nahoru do Deck 5, kde jsme to měli rezervovaný. To už jsem byla trochu víc probraná a po pár minutách mi došlo, že jsme na lodi. Tak jsem šla s kamarádkami na palubu a čučeli dolů na výřící vodu a na vzdalující se Francii. Jeli jsme lodí asi hodinu a půl a pak jsme vystupovali. Konečně jsme byli na pevné nekynklající zemi. Vlastně v Anglii. Busem jsme jeli do centra Londýna, nebo spíš poblíž centra Londýna. Jinak jsme dorazili nějak v 9 hodin do Greenwich. Chvíli jsme cestovali přes Greenwichské parky. Všude kam jsem se podívala šli lidi ráno běžet se sluchátkami v uších nebo jeli do práce na kole. Double deckerů jsme viděli zatím málo. Za to laviček a košů tam bylo víc než dost. Vždyť to byl park. A musím říct, že i koše tam měli o tolikrát honosnější než naše...vlastně vaše (já jsem asiat :DD) koše. A lavičky byli spíše ze železa než ze dřeva. A snad skoro každý angličan (tedy zatím co jsme viděli) měl psa.
Dorazili jsme k soše kanaďana, Jonh Wolfe z Quebecu. Nevím, co se na tom místě odehrálo, pamatuju si jen jméno. Později ukážu i fotku. :-)
Pak nám Monča vyprávěla pár důležitých věcí o Queen's house, který byl hned za námi. A pár kroků od nás byli hodiny s římskými čísly ve 24 hodinách. Takže...dost divný. A hned pod hodinami byli změřené ruce, nohy a palce angličanů. Nohu teda mají fakt malou, mně se tam nevešla. :D Pak jsem si změřila i oba palce a taky se mi tam nevešly. Pak jsme si s Leou změřili nohy i palce a taktéž se nám tam nevešly. Angličani jsou prostě...malý. :D Po tomhle jsme šli z kopce dolů se podívat zblízka na Queen's house. A proč je to zrovna Queen's house? Protože někde už dávno před námi byla nějaká královna s nějakým králem na lovu a královna omylem zastřelila oblíbeného psa toho krále. A královna se rozčílila a tak jí král postavil Queen's house. Proto se to tak jmenuje. A myslím, že hned za ním je jakési muzeum.
P.S.: No jo...ten příběh nedává moc smysl.
Jinak jsme chodili od 9 hodin do 19 hodin. Tož 10 hodin. O.o Hodně nás bolely nohy a byla to ze začátku fakt hrůza. A mezitím jsme naštívily 30st Mary Axe nebo-li tak zvanou okurku (nebo ultra veliký tampón, jak řekla Monča :D), taky London Bridge, The Egga kousek od The Egg budovy jsme udělali foto, jak tlačíme do Black Egg a myslím, že ještě jsme se podívali na Saint Paul's Cathedral. Potom jsme jeli domů s rodinou. Jako první jsme se seznámili se Sabine (matka) a s 9tiletou Delphine.

3. den, sobota:
Na sobotu, se přiznávám, skoro nepamatuju. Snad jen to, že angličani mají festovně měkký koberce, že se vám tam fakt zaboří celá noha a ultra měkkoučké postele. A zatraceně dobrý snídaně. Sabine nás vždycky probouzela v 7 hodin ráno, připravila nám snídani a pak nás odvezla na místo srazu a zas někam jeli. Konkrétně do města Oxford, kde se natáčel Harry Potter!! Fotila jsem jak šílená. Šli jsme do Hall of Christ Church, kde studenti Oxfordu obědují, večeří atd. Jsou tam konkrétně pouze 3 stoly a není to tak dlouhý, jako v HP. Tam to udělali přes počítač. Zkrátka to bylo prostě úžasný. V Oxfordu jsme byli pak celý den. A myslím, že v sobotu jsme šli navštívit i Windsor Castle. Jeden z hradů, který patří současné královně Alžbětě II. a zrovna na hradě byla. Jaké štěstí, co? Ale bylo velice málopravděpodobné, že ji uvidíme. Slyšeli jsme jen jak si tam nahlas pouští dechovky. :DD Pak jsme se šli dívat na stráže jak si mění místa. Jenže místo toho, aby si je prostě vyměnili, z toho spíš udělali pěkný vystoupení. Začaly tam hrát na hudební nástroje a hráli tam, tuším kus písničky z Madagaskaru. :D A ještě jsme se podívali na budovu nemocnice Svatého Munga, nemůžu si vzpomenout na název té nemocnice, tak jsem použila název nemocnice z HP. :D V 18-19 hodin jsme jeli zpátky k rodinám.

4. den, neděle:
V ten den jsme myslím, že prošli přes Millenium Bridge, kde se taktéž natáčel slavný Harry Potter. Přesněji v 6. díle, jak zaútočili Smrtijedi nebo Mozkomoři a ten most se začal klinkat a pak spadl. Tak to je on, je to hned na začátku filmu. A neděli si nějak moc nepamatuju. :DD Ale na co určitě nezapomenu je to, že ještě pozdě večer jsme s Leou hrály Uno se Sabine, Lily, Ellou a Delphine. Andrew (otec) se díval na fotbal. :D Strašná zábava, ráda bych si to zopakovala. :33 Byl to totiž poslední den, co jsme u Dicksonových byli.

5. den, pondělí:
Šli jsme na náměstí Trafalgar Square, kde stála socha Nelsona, Nelson's Column. Dávno před námi, se na Trafalgarském náměstí odehrál boj, kde zemřel kapitán Nelson a jeho vojáci ho dali do sudu s brandy, aby tělo bylo stále zachované a mohli ho pohřbít v Londýně. Na počest teď stojí jeho socha na Trafalgar Square. Mimochodem, neměl ruku a v muzeu mají vystavenou kulku, která zabila Nelsona. A než jsme se projeli v London Eye, tak jsme prošli kolem Big Benu a Houses of Parliament. Po tomhle jsme se projeli v London Eye, upřímně, mám šílený strach z výšek, ale přežila jsem to. Byla to neskutečná krása vidět na celý Londýn. A ještě jsme se šli podívat na 5ti minutový film o London Eye ve 4D, boží jak prase, až mě to děsilo. Pak jsme jeli metrem Underground, který zná určitě každý. Jeli jsme do Camdem Town, až tam začala ta opravdová hrůza. Jasně, měli tam sice sakramentsky boží obchody s relikvií na triku a všude taky byli Lennonky (kulaté brýle proti sluníčku, který neustále nosil John Lennon). A milióny dalších božích věcí. Jenže! Bylo to tam zkrátka plný lidí, hrozný dusno a prodavači s vámi vyjednávají a vy s nimi, kolik jim dáte za tyhle věci a tamhleto pak zas tohleto atd. Pak jsem se rozbrečela, protože mě všechno bolelo, byla jsem unavená, točila se mi hlava, chtělo se mi blít. Málem jsem na místě omdlela. Bylo to prostě...strašný. Anglie jsem měla už plný zuby. :D A taky jsme se projeli loďkou přes Temži, která se neskutečně kymácela ze strany na stranu a dorazili jsme zase zpět na Greenwich. A vzhůru zase na trajekt.

6. den, úterý:
Trajekt jsme stihli, měl zpoždění. Takže jsme zase asi hodinu a půl jeli trajektem do Francie. Přes Francii jsme dojeli do Německa a přes Německo zas do Česka, přes Prahu a do Turnova ke škole. Jilemničtí studenti si museli ještě počkat. :D No...každopádně jsem z té cesty byla nehorázně unavená jak prase a nemohla jsem se dočkat, až budu doma a usednu na gauč. Nažrala jsem se a čučela na telku a bla bla bla.
P.S.: Utratila jsem tam celkem 70 liber ze 100. No jo, to je dost co? Nedivte se, jídlo tam mají strašně drahý. :D Jo, jediný, co jsem v Anglii kupovala, bylo jídlo. :DDD
P.P.S.: Chipsy tam mají fakt good, Walkers. :3
A na závěr nechutně dlouhého článku, panorama Londýna. (Btw: Není to moje fotka :D)

Butterbeer recipe

23. února 2014 v 10:00 | Loan
No, když už dávaj na Nově toho Pottera, tak vám sem hodim recept na máslový ležák, na který se ptala Penny-chan. :3
Jednoduchý a rychlý... snad nepotřebujete překlad, pokud-li jste dobří angličtináři. :-D
*tsp = tea spoon, čajová lžička
tbs = table spoon, velká lžička

A mělo by to vypadat nějak takhle, a také by se měl podávat teplý. Pochopíte, jestli jste četli knížku.
Pokud někdy pojedete do Anglie na HP exkurzi(samozřejmě to není jen v Anglii), tak vám to budou servírovat v plastových kelímkách, i za studena s ledem.

HAPPY NEW YEAR!

1. ledna 2014 v 0:00 | Loan
Přeju všem krásný nový rok 2014 !
Touhle dobou buď jsem stále vzhůru, nebo už dávno spím, proto jsem radši článek přednastavila. :)
Nejspíš jste si někteří všimli, že jsem začala překládat mangu 14-Sai no Koi. Mám prozatím přeložený tři díly, tak doufám že se vám to bude líbit. :3
Přeju ještě jednou šťastný nový rok 2014! :)
!YAAY! Happy New Year!

Presents

26. prosince 2013 v 12:40 | Loan
Ze Zlatonky (od Leprikóna(Glum) a Leony na besídce) jsem byla totálně nadšená, když jsem to viděla, tak sem vyletěla ze židle a začala ječet, spolužáci i učitelka na mě koukali jak na retarda...
Pak mi rodiče koupili už předem v kniháči NeoLuxoru japonštinu konverzaci. :3
A ještě knížku od kamarádky. Lhář - Jakub Ćwiek
Potom mi máti ještě k Vánocům darovala červený kabátek s bílým kožíškem u kapuce. :33
P.S.: Ještě jsem vám chtěla -už před pár měsícema :D- ukázat jak hezky mám pokreslenou svou zeď.
Náčrt
Vybarvený
Jo, fotograf ze mě nebude...

Wanna be Affs?

27. července 2013 v 12:12 | Loan
Budu ráda když budu mít další příšerku v seznamu.
Stačí jen:
1. Nick/Jméno:
2. Web:

Beru všechny příšerky, jen v případě že mě zaujmou. A protože třídění nikdo nemá rád, a ani já, tak tady ani nebude. Proto budu mazat neaktivní Affs, co jsou mimo měsíc nebo déle. Samozřejmě nepočítám ty, co jsou pozastavené. :) Vyjímkou je samozřejmě ShiroInori. :3
A mimochodem, diplomy nedělám, tak mě je taky dělat nemusíte. :D

básnička od Katt-chan :)

29. března 2013 v 7:32 | Loan
Děkuju moc za básničku ^^
autor: Katt-chan

Někdo kdesi v dáli hrál melodii smutnou,
bylo to jako zpívat píseň nekonečnou,
kdo to hrál brouzdal se tmou věčnou.

První tóny byli jen náhodné,
hráli je prsty tajemné,
počkali jsme až ten zvuk zanikne.

Kdo to tak krásně hrál melodii duše?
Znělo to jako když mu srdce probodly šípy z kuše.

Nikdo už tu píseň znovu neslyšel,
svět na chvilku potemněl,
když muzikant navždy odešel.

Vzkazník

13. června 2012 v 15:12 | Loan
Vše, co se netýče článků, pište prosím vás SEM! Reklamy, oznamy, hlasování, zkrátka vše mimo články!
Pokud budou někde jinde, bez milosti mažu, ať už se to týká čehokoliv.
 
 

Reklama

Rubriky

photobucket.com, google.com a ze svého počítače/mobilu.